Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nejlepší žánrová industriální deska minulého roku. Když jsem AUTHOR & PUNISHER kdysi poprvé slyšel, přišlo mi celkem logické, že bude mít jen dva autory. Možná víc. Zdání ale klame. Za hudebním subjektem totiž stojí člověk jen jeden. Ale nebojte se. Přístup k živému hraní i tvorba Tristana Shona ze San Dieaga rozhodně stojí za to. Pro živé koncerty si sestrojil speciální kombinovaný nástroj – přezdívám mu "Peklostroj" – prostřednictvím kterého dokáže dělat všechen ten geniální kravál, jenž produkuje bez další pomoci. Vypadá jako něco mezi mučícím zařízením, velmi komplikovaným multifunkčním posilovacím strojem a ovládáním vesmírné lodi.
Žánrově se od počátku pohybuje v industriálu a důkladně zkoumá jednotlivé jeho záhyby. Stává se tak, že někdy má blíže death-industriální poloze, jindy k doom metalu a ambientnějším plochám nebo i melodickým rockovějším vlnám, které připomínají počátky MARILYNA MANSONA. S trochou nadsázky lze říci, že to místy zní jako MANSON, který uchopil industriál za ten správný konec.
Ačkoliv pro mnohé to stále bude trochu složitější sousto, na nové desce je AUTHOR & PUNISHER mnohem stravitelnější než v minulosti. Pokud se to dá vůbec říci, je mnohem písničkovější a hudebně bohatší. Základy stále stojí na masivně zbustrovaných mechanických beatech, jiným způsobem se tu ale pracuje s vokály, kytarovými samply a dalšími rejstříky zvuků, které jsou pestřejší, než na minulých nahrávkách. „Beastland“ je zkrátka otevřenější světu, nic to ale nemění na tom, že si i tady AUTHOR & PUNISHER zachovává svůj nezaměnitelný rukopis.
1. Pharmacide
2. Nihil Strength
3. Ode to Bedlam
4. The Speaker is Systematically Blown
5. Nazarene
6. Apparition
7. Night Terror
8. Beastland
Diskografie
Krüller (2022) Beastland (2018) Pressure Mine (2017) Melk En Honing (2015) Women & Children (2013) Ursus Americanus (2012) Drone Machines (2010) Warcry (2007) The Painted Army (2005)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2018 Vydavatel: Relapse Records Stopáž: 36:44
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.